Velmistři WingTsun

Ke stažení: clanek_velmistri-wingtsunu.pdf

Od uvedení brilantně zpracovaného filmu "Ip Man" si nejen zarytí fandové WingTsun pokládají otázku ohledně tradice našich velmistrů. Kdo byli naši Wing Tsun předkové, jejichž odkaz nám dnes umožňuje naučit se WingTsun v EWTO?

Ng Mui

Asi před  250 až 280 lety měla žít v oblasti Weng Chun jeptiška jménem Ng Mui, která ovládala styl existující od roku 1630, nazývaný „Bílý jeřáb“ – zjednodušené, ale velmi praktické Kung Fu z FujianuJako Chi Sin, buddhistický mnich a Kung Fu expert tvrdého stylu z jižního Shaolinu, o kterém bude ještě řeč, byla i Ng Mui vysoce postaveným členem tajné společnosti Hung-Moon

Z politických důvodů museli Ng Mui, Chi Sin a další z Fujianu uprchnout. Chi Sin šel do Kwangtungu a ukryl se na červené džunce, kde pracoval jako kuchař. Ng Mui prchla do hraničního pásma mezi Yunnanem a Sechuanem a usadila se na úpatí hory Tai-Leung v klášteře Bak Hok Koon.

Legenda uvádí, že Ng Mui, měla být učitelka Kung Fu v šaolinském klášteře a Chi Sin opat tohoto buddhistického kláštera. Bohužel má tato "šaolinská pohádka "mnoho nesrovnalostí: žena v mužském klášteře, navíc jako učitelka, bylo tenkrát zcela nemyslitelné. Ženy ve starověké Číně mohly muže vést pouze v tajných společnostech. Kromě toho neexistuje ani shoda o tom, zda se jedná o stále existující (tedy nevyhořelý!) šaolinský klášter v Honanu (centrální Čína), jak napsal Velmistr Yip Man, nebo jiný na jihu, jehož existence dosud nebyla prokázána.

U hory Tai Leung viděla Ng Mui místní obyvatele cvičit jejich Kung Fu techniky. Ty jí přišly zajímavé a napadlo ji znovu promyslet svou koncepci bojového umění i techniku. Tak vyvinula nový systém, se kterým mohli čínští rebelové porazit staré Kung Fu, jež padlo do rukou nečínské dynastie Mandžuů.

 
Podle legendy pozorovala Ng Mui boj dvou zvířat: jeřába a lišky (nebo opice nebo hada). To ji inspirovalo k vytvoření nového systému. Jsme názoru, že jeřáb spíše představuje jednoho z jejích studentů bojujícího stylem "bílý jeřáb" s protivníkem bojujícím (vzhledem blízkosti Thajska) stylem "vzdušná opice" (Ling Lom).

Ng Mui a Yim Wing Tsun

Na úpatí hory pravděpodobně učila Ng Mui několik málo studentů. Jedním z nich byla dívka Yim Wing Tsun. Byla jedinou dcerou Yim Yeea, který se naučil trochu shaolinského Kung Fu z jihu. Byl údajným členem Hung-Moonu, který uprchnul z provincie Fukkien. Možná, že když přišel k hoře Tai-Leung, byl dokonce stále aktivním členem Hung-Moon. Možná jeho stánek s tofu sloužil jako kontaktní místo pro další uprchlé členy Hung Moon. Snad proto tam Ng Mui kupovala tak často tofu. 

Je možné, že Wing Tsun byla jediná, nebo nejoblíbenější studentka Ng Mui, a proto jí tajně ukázala svoji nově vyvinutou a ještě bezejmennou Kung Fu techniku 

 

Leung Bok Chau a Leung Lan Kwai

Novou Kung Fu techniku předala Wing Tsun svému manželovi Leung Bok Chauovi, obchodníkovi, který přivážel sůl z Fukkienu do Yunnanu, kde ji prodával. Nezávislí obchodníci se solí narušovali monopol vlády, takže lze předpokládat, že i manžel Wing Tsun patřil k tajné společnosti.

Když Leung Bok Chau učil tento nový styl Leung Lan Kwaie nebo další, chtěl Leung Lan Kwai zřejmě slyšet název tohoto Kung Fu stylu. Ale Ng Mui ani Yim Wing Tsun doposud nemysleli na jeho pojmenování. Jelikož Leung Bok Chau se tento styl naučil od své manželky Wing Tsun, je víc než pravděpodobné, že on byl tím, kdo pronesl: "Toto je Wing Tsun Kuen" (= pěstní styl Wing Tsun).

Leung Lan Kwai mohl být syn nebo minimálně synovec Leung Bok Chaua a Yim Wing Tsun. Měl se dokonce učit od matky již v dětství. Snad právě on nazval techniku ​​své matky "Wing Tsun".

Leung Lan Kwai učil žáka jménem Wong Wah Bo, který byl hercem bojových umění na "Červené Džunce“ v Kwangtungu.

Leung Yee Tai a Wong Wah Bo

Leung Yee Tai se na divadelní džunce naučil od Chi Shin, opata uprchlého do Kwangtungu
ještě velmi „šaolinské“ Weng Chun s jeho hlubokými a dlouhými postoji atd. Byl veslařem džunky a expertem techniky dlouhých holí, která se pravděpodobně velmi podobala Hung Gar.

Poznal Wong Wah Boa a jeho Wing Tsun ho fascinovalo. Cítil, že je jasně lepší než Weng Chun od Chi Shina. Na druhou stranu se Wong Wah Bo chtěl naučit techniky dlouhých holí od Leung Yee Taie. Tak udělali výměnu: Weng Chun dlouhých holí za pěstní techniku Wing Tsun.

Poté co dlouze experimentovali, upravili původní techniky dlouhých holí tak, aby je přizpůsobili principům Wing Tsun, takže se dnes jen málo podobají původním technikám.

Když dynastie Mandžuů v roce 1854 zakázala Červenou Džunku za výsměch dynastii Ching, stali se z jejích pracovníků Wong Wah Bo a Leung Yee Tai nezaměstnaní. Aby se uživili, začali učit Wing Tsun.

Leung Yee Tai měl štěstí, že našel bylinkáře Dr. Leung Jana, zámožného a vysoce nadaného studenta. Ten se nicméně učil tak rychle, že svého Todaie (osobní student) brzy předal svému vlastnímu SiFu Wong Wah Boovi, protože on sám ho naučit víc nemohl.

Dr. Leung Jan

Dr. Leung Jan (1816 - 1891) v sobě sjednotil vědomosti svých dvou učitelů Leung Yee Taie a Wong Wah  Boa. Brzy byl za hranicemi své provincie známý jako "Kung Fu král". Inteligentní, vzdělaný, velmi talentovaný a samozřejmě také odvážný, porazil všechny soupeře a přivedl Wing Tsun na vysokou úroveň. Jelikož období jeho výuky ve Fatshanu (cca. 1840 - 1885) není tak dávno, pak se může na základě existujících zpráv z té doby předpokládat, že skutečně žil. Dr. Leung Jan měl některé, pro náš WingTsun zajímavé, studenty:

Wong Wah Saam, který od starého Dr. Leung Jana naučil „postranní“ Wing Tsun-Gu-Lo styl, který se předává méně prostřednictvím forem, ale prostřednictvím krátkých samostatných partnerských drilů.

Keith R. Kernspecht se tento vzácný styl učil předtím, než se stal Todaiem GM Leung Tinga, asi pět let v Londýně od mistra Josepha Chenga, žáka Lee Singa, jenž studoval styly Yip Man i Dr. Leung Jan. Některé Gu-Lo-Wing Tsun styly rozvíjejí více než ostatní pohyblivost trupu prostřednictvím cvičení, ve kterém se předklání a zaklání. Tím student začne navíc disponovat obloukovými útoky a podobnými úhybnými metodami jako boxeři. Nejedná se tedy  jen o vytáčení a přenášení váhy.

Leung Bik se ze všech studentů a synů naučil nejvíce. Osvojil si od svého otce obzvláště rafinované techniky a byl zasvěcen do teorie Wing Tsun (koncept, principy). Především proto, aby se dokázal prosadit proti nejsilnějšímu a nejdivočejšímu studentovi a následoval svého otce jako velmistr komplexního stylu. Dopadlo to však jinak.

Chan Wah Shun

Chan Wah Shun byl díky svému povolání silák, protože k jeho práci patřilo přenášet stokilové pytle měděných mincí. Jeho dravost a síla a pravděpodobně také odpovídající agresivita, mu vynesly jeho druhou  přezdívku "fatshanský býk"Chan Wah Shunovi se podařilo vyhnat z Fatshanu syny nedávno zesnulého SiFu, Dr. Leung Jana a prohlásit se za jeho nástupce.

V tomto období se Wing Chun vyvinul z vnitřního (na principy orientovaného) ve vnější, technicky orientovaný styl.

K tomu pravděpodobně nedošlo kvůli tomu, že by se Chan Wah Shun od Dr.Leung Jana naučil pouze silové techniky, ale spíš proto, že tyto principy Wing Tsun nedokázal popsat slovy.

Jen talentům jako mladý Yip Man se podařilo naučit se prostým aktivním sledováním více než jen povrchní techniky.

Zajímavé je, že Chan Wah Shun jistě disponoval určitým pozorovacím talentem, který prokázal, když nejdříve tajně sledoval výuku Dr. Leung Jana. 

Yip Man a Leung Ting

Naštěstí pro náš Wing Tsun přišel k Chan Wah Shunovi jako poslední student 11-ti letý chlapec jménem Yip Man. Plánoval zůstat pouze jeden až dva roky a učit se ve Fatshanu od Chan Wah Shuna. Před tím než zemřel, předal další vzdělávání "malého" svému druhému žákovi Ng Chung Sovi. Od něj se Yip Man naučil agresivní (podle legendy Hongkongský) „je-li cesta volná, udeř, není-li cesta volná, uvolni ji“ Wing Tsun stylem "fatshanského býka".

Asi po osmi letech Yip Man odešel do Hongkongu, kde studoval a položil základ pro chytřejší chanbudhistický a možná i na principech založený Wing Tsun. V Hongkongu, jak uvedl Yip Man v rozhovoru s reportérem z "New Martial Hero", se setkal s Leung Bikem, synem Dr. Leung Jana, jehož Chan Wah Shun vyhnal z Fatshanu. Od něj Yip Man čtyři roky učil vyvinutější Wing Tsun zahrnující techniky jeho otce, které údajně Chanovi nikdy neukázal. Pokud bychom věřili Yip Manovu mladšímu synovi Ip Chingovi, obdržel Yip Man od Leung Bika tři rukopisy, což podle jeho názoru potvrzuje Yip Mana jako nástupce systému Dr. Leung Jana.

Když se Yip Man po Leung Bikově smrti (1913), jako 24-letý vrátil do Fatshanu, aby tam učil vlastní studenty, zjistil, že může vyučovat jen známý Chan Wah Shunův Wing Tsun, aby ho nepomluvili, že "skutečný a originální" Wing Tsun smíchal s cizími styly. Jeho studenti ve Fatshanu se tedy učili pouze jednoduché Wing Tsun od Chan Wah Shuna.

Teprve když Yip Man jako 57-letý uprchlík odcházel před komunisty do Hongkongu, mohl tam vyučovat sofistikovaný Wing Tsun, který se údajně naučil od Leung Bika – aniž by si musel dělat starosti, že ho nařknou ze změkčování "pravého učení", protože tam Wing Tsun mistra Chana nebyl známý. Přesvědčil Leung Sheunga, učitele Kung-Fu v unii pracovníků restaurací v Hongkongu o nadřazenosti Wing Tsunu, takže Leung Sheung se vzdal svého dračího a Choy-Lee-Fat stylu, ve kterých byl mistr, ve prospěch WingTsunu a Yip Manovi přenechal vlastní třídu se studenty.

Yip Man si brzy uvědomil, že "číšníci a kuchaři" jeho Wing Tsun neoceňují a nerespektují tak, jako on sám, když bral lekce u Chan Wah Shuna, Ng Chung Soa a později u Leung Bika. Neviděl důvod, proč jim za málo peněz odhalovat největší poklady, za které sám zaplatil mnohokrát.

 

Tak učil často neochotně, bez pedagogického záměru studenta opravit nebo posunout vpřed. A jen ti, kdo si opravdu vážili a oceňovali jeho učení, byli zasvěceni do teorie, třetí formy, techniky panáka, technik dlouhé tyče a motýlích mečů - jen na takových studentech spočinula jeho ruka a učil je ChiSao. U ostatních se obával, že si „pokazí hmat". Obvykle to nebyli jeho vlastní studenti - které patrně vnímal jako konkurenci - ale nejnadanější studenti studentů (Tang Sang, Leung Ting a jiní), tedy jeho Kung Fu-vnuci (většinou studenti nebo policisté), kterým ukázal to, co jeho vlastním žákům upíral.

Po nějaké době se mezi Yip Manem a jeho prvním žákem (v Hongkongu) a velmi schopným učitelem
Leung Sheungem (1918 - 1978) uvolnil úporný spor, který vedl k tomu, že jeho nejtalentovanějšímu studentovi Leung Tingovi ukázal nejvyšší teorie a techniky (teorie bodu, dřevěného panáka a dvojitých nožů), které zatajil před jeho SiFu a většinou dalších přímých studentů.

Korunu tomu nasadil, když jmenoval mladého Leung Tinga svým "nástupcem", i když jen pro jeho pozici hlavního trenéra "Ving Tsun Athletic Association". 

Není divu, že mladý Leung Ting po Yip Manově smrti (1972) neměl bez jeho ochrany dobrou pozici. Aby ukázal i navenek, že dělá něco jiného, než zbytek Yip Manových studentů, začal psát svůj styl "W", tedy "Wing Tsun“.

Tím Leung Ting udělal tlustou čáru a ukázal i pojmenováním, že vyučuje ne-silový Yip Manův "starý styl". Od té doby se Yip Manův styl rozštěpil do dvou škol.

• škola "tradicionalistů" (anglicky psáno Ving Tsun), ve které se sdružili téměř všichni staří Yip Manovi studenti a

• škola "reformátorů" (psáno Wing Tsun), jak se označovala "Leung Tingova škola" a její stoupenci, kteří zčásti pocházeli (jako Cheng Chuen Fun) z bývalých studentů jeho prvního učitele Leung Sheunga.

 

 Po Yip Manově smrti proběhla tisková konference, na které bylo oznámeno, že Leung Ting nebyl Yip Manovým studentem. Existují ale svědci, kteří veřejně potvrdili, že Yip Man opravdu Leung Tinga vyučoval (WingTsun-Welt 19, strana 72, a "Die Essenz des WingTsun“).

Keith R. Kernspecht

Od roku 1976 se soustředil Keith R. Kernspecht, který se již jako dospívající zabýval bojovými uměními všeho druhu, na Wing Tsun Leung Tinga,  thajské disciplíny a Escrimu.

Začátkem 70-tých let se třicetiletý Kernspecht z Kielu naučil od Sifu Josepha Chenga v Londýně nejprve starý styl Dr. Leung Jana, který se tolik nezakládal na formách (!): postranní Joseph Cheng Wing Tsun. Učitelem Josepha Chenga byl Lee Sing. Kromě Bruce Leea, který exportoval Wing Tsun z Hongkongu do USA, byl Lee Sing tím, kdo Wing Tsun v roce 1956 (!) přinesl do Anglie.

Kernspecht objevil tento zatím tajný a nečíňanům zakázaný styl téměř detektivní prací a "přemluvil" čínského Mistra Chenga aby mohl navštěvovat kurzy. Joseph Cheng označil později Kernspechta jako "studenta- zloděje", protože oficiálně nesměl v 70-tých letech učit nečíňany. V roce 1976 "převedl" Kernspechta k další výuce ke GM Leung Tingovi.

Leung Tingův „měkký“ Wing Tsun

Velmistr Leung přijal Kernspechta jako studenta a na základě jeho znalostí z něj hned udělal svého zástupce pro Německo. Společně s  WingTsun studenty z kielského spolku „Budo-Zirkel“, který Kernspecht založil již roku 1967, uspořádal 1976 pro několik stovek diváků pětihodinovou prezentaci v hlavním sále Univerzity Kiel. Přesto žádný nový člen do klubu nepřistoupil. Měkké "Leung Tingovo WingTsun", jež pracovalo především se silou útočníka, bylo pro všechna bojová umění dosud zastoupená v Německu příliš neznámé.

Proto se museli zájemci, zpočátku převážně z řad karatistů a jujitsu, sebrat tam, kde se právě nacházeli: v "technikách odvrácení" a "protiútoku".

Nejprve technicky orientovaný trénink

GM Leung Ting začal už koncem 60-tých let v Hongkongu vyvíjet dlouhý trénink "partnerského ChiSao a forem“, za což ho jeho Čínští kolegové vehementně kritizovali. V Německu vyvinul s Kernspechtem, jako svým ChiSao partnerem tento program dále. Kernspecht zval GM Leung Tinga dvakrát až třikrát ročně na dobu několika týdnů, také proto, aby se i sám od něj učil. Kromě toho trénoval s GM Leung Tingovým bratrem Leung Tuenem (tehdy 5. mistrovský stupeň a mistr full kontaktu z
Hongkongu) intenzivně BiuDjie manévry. Prostřednictvím Leung Tuena nahlédnul do tajných využití a poznávacích tanců Triád. Koncem 70-tých let rozšířil Kernspecht svoje znalosti u obou prvních studentů Bruce Leea (†): Jesse Glovera (†) a Ed Harta (†).

Keith R. Kernspecht navíc trénoval v 80-tých letech se svým Sihingem Alanem Lambem (prvním nečínským studentem  Josepha Chenga a Koo Sang) formy dřevěného panáka, dlouhých holí a nožů "Ving Tsun" škol z Hongkongu, které pokračují v tradici Yip Manových synů.

Podle našeho odhadu, byl Joseph Cheng nejlepší student Lee Singa a následně se stal nejúspěšnějším učitelem. Chengovi studenti Alan Lamb a pak Keith R. Kernspecht jako student Leung Tinga byli pravděpodobně prvními občany západu, kteří ovládali celý systém na mistrovské úrovni.

Vzdělávání v Evropě založené na realitě

V Hongkongu neexistovala reálná cvičení proti technikám jiných stylů, proti útokům rváčů, útoků se zbraněmi nebo více útočníkům. Se všemi těmito inovacemi se podařilo německému národnímu trenérovi udělat z Wing Tsun v rekordním čase jeden z nejoblíbenějších systémů sebeobrany a získat jen v Německu více členů než Wing Tsun (v různém hláskování) v mateřské Číně.

Brzy se Číňané přeorientovali na německý úspěšný recept, částečně zavedli 12 zkoušek žákovských stupňů, ale vedle sólových forem učili téměř jen nazpaměť nadrilované partnerské ChiSao formy, které však měly být v Německu pouze dočasným řešením, protože Mistři nemohli dost často cestovat do každé z více než stovky škol, aby tam předávali pravý spontánní cit, nebo alespoň to, co se v té době za něj považovalo.

Keith R. Kernspecht rozčlenil partnerské formy "do malých částí obsahujících nejvíce dvě až tři související techniky " a útočil různými způsoby, variacemi. Nicméně se přesto rozšířil hongkongský zvyk detailně „biflovat“ partnerské formy "v kuse", takže učitel už jen přihlížel.

Do té doby, než si Kernspecht uvědomil, že se u dlouhých partnerských forem jedná o lineární, posloupné procesy, jenž zcela ignorují skutečnost, že v reálném boji jde o transakce, které se vzájemně podmiňují a odehrávají se zároveň. Žádná stopa po čínském mottu: "Měň se se změnou soupeře."

Osvobození EWTO z převahy učení zpaměti

Nakonec se EWTO osvobodila z (v Hongkongu obvyklého :) hlavního výukového prostředku. Bylo
důrazněji objasňováno, že ve WT záleží na principech a ne na "hluboce zakořeněných funkčně izolovaných (mrtvých) technikách"!

Keith R. Kernspecht nikdy nezapomněl slova svého Sifu, že v pravém WingTsun jde o principy a ne o pevné techniky. Vzal svého mistra Leung Tinga za slovo a začal v roce 2000 jako držitel 10. mistrovského stupně stavět WingTsun zpět na nohy tak, aby se znovu pevně opřelo o principy, jak to chtěla Yim Wing Tsun, a jak toho po polovině 19. století dosáhl Dr. Leung Jan.

Nejmladší velmistr WingTsun

V lednu 1979 cestoval mladý muž vlakem ze Švýcarska do Kielu, aby  se dozvěděl, co se jeho velký vzor Bruce Lee naučil v Hongkongu od GM Yip Mana. Po týdnu intenzivního tréninku jel s třemi větami SiuNimTau, prvním studentským stupněm a výtiskem knihy "Wing Tsun Kuen" v zavazadle zpět do své vlasti. Tam pilně trénoval znovu první tři věty SiuNimTau a naučil se zbývající samostatným studiem knihy předtím, než si mohl dovolit další cestu a lekci i svého SiFu Kernspechta.

Od té doby uplynulo více než třicet let. Z teenagera se stal muž a z prvního studentského stupně devátý mistrovský. Co se nikdy nezměnilo, bylo jeho nadšení pro WingTsun. Pořád miluje ráno trénovat formy - některé mezitím přibyly. V tomto roce oslavil ve švýcarském Küsnachtu 30. výročí své školy. Úspěšně zrealizoval své sny naučit se WingTsun a WingTsun učit. Přitom zůstal vždy věrný tradicím. Na žádost svého SiFu velmistra Kernspechta (10. stupeň), který se chce více věnovat vědeckým studiím zaměřeným na WingTsun fungující v dnešní době, se dnes v EWTO stará o to, aby v bylo systému zachováno tradiční učivo a přispívá k němu poznatky svého SiFu.

Bill Newman - velmistr Escrimy

Podle vzoru Bruce Lee a jeho zájmu o filipínskou Escrimu, navázal Keith R. Kernspecht již v 70-tých letech kontakt s angličanem Bill Newmanem. 1977 se oba nadšenci pro bojová umění setkali poprvé v Kielu, kde se "očuchali" a podělili o své zkušenosti. Z toho se rychle vyvinulo ve velmi blízké přátelství a spolupráci v rámci EWTO. "Mistr Bill", jak ho s respektem oslovují jeho Escrimadores, byl jedním z prvních Evropanů v té době, který v Evropě učil velmi exotickou Escrimu. Cestoval po celé Evropě, aby ji šířil. I když kromě toho trénoval také čínské Wing Chun, se kterým začal ještě dříve než Kernspecht, ale opustil je ve prospěch šíření a rozvoje Escrimy v Evropě. Mistr Bill se kompletně „upsal“ zbraním a převzal v EWTO vedení divize Escrima. V průběhu let plynuly do jeho bojů se zbraněmi kromě prvků filipínské Escrimy stále více prvky evropských  středověkých bojů se zbraněmi. Rozčlenil se "svými chlapci" výuku, rezignoval na „kudrlinky“ a omezil se na důležité. Tak vznikl „systém 5-ti útoků", který umožňuje i neozbrojeným efektivně se bránit zbraněmi každodenní potřeby - například svazek klíčů, mobilní telefon, láhev s vodou, deštník apod. Pro Billa Newmana (10. mistrovský stupeň) je velmi důležitá pozornost při tréninku. Dávat pozor na sebe i na svého partnera a ne kolem sebe slepě mávat klackem. Jeho motto: Jen tak se lze učit beze strachu a s radostí.

Kdo se chce dozvědět více o WingTsun a jeho pozadí, tomu doporučujeme knihu „Die Essenz des WingTsun - Jenseits von Techniken“ od Keith R. Kernspechta (k dispozici v EWTO vydavatelství).

 

Zdroj: Magazin WING TSUN WELT, číslo 37,  str. 52-59,
„GROSSMEISTER DES WINGTSUN“
Překlad: Petr Nosek
Korektura: Kateřina Holubová
Grafická úprava PDF: Jiří Fictum

 

Yip Man je legendou bojového umění a velkou osobností WingTsun. Více o jeho životě si můžete přečíst v článku "YIP MAN - život pro WingTsun".

Tento článek o historii WingTsun se drží historických faktů a poznatků plynoucích z nejnovějších bádání po kořenech tohoto bojového umění. Traduje se ovšem i legenda o založení bojového stylu WingTsun mniškou Ng Mui, kterou si můžete přečíst  v článku „Historie WingTsun“ na  našich stránkách.


 Ke stažení
clanek_velmistri-wingtsunu.pdf clanek_velmistri-wingtsunu.pdf
clanek_velmistri-wingtsunu.pdf
otevřít | stáhnout