Rituální boj

Co je rituální boj? Proč je třeba tomuto výrazu rozumět? Proč mu věnovat zvláštní pozornost? Vysvětlení je popsáno v tomto článku.

Uvažuje-li někdo o významu pojmu sebeobrana, zpravidla je jeho idea jednoduchá - prostě se naučit bránit. Bránit se proti jakémukoliv útoku, úderu, kopu, chycení, atd.

Ale na sebeobranu není radno pohlížet takto omezeným pohledem. Je třeba chápat mnohem širší hledisko. Případná hrozba a následná sebeobrana začíná mnohem dříve, než se vůbec agresor pokusí udeřit či kopnout. Navíc je třeba chápat, že jsou dva základní druhy ohrožení a každý z nich vyžaduje zcela jiný přístup k jejich řešení. Prvním z nich je:

„Přepadení“

Co máme na mysli, mluvíme-li o kategorii přepadení? Zpravidla se jedná o předem připravený a naplánovaný akt, jako je například útok ze zálohy za účelem okradení nebo znásilnění oběti. Pak nerozlišujeme, zda je útočník ozbrojen či nikoliv, zda je útočník sám, či zda útočí skupina.

Mnohdy právě tuto kategorii považují lidé za zásadní a jedinou hrozbu. Ne, že by takovéto situace byly ve svém konečném důsledku méně nebezpečné a nebylo by potřeba se na ně připravovat a učit se jim čelit, ale jedná se pouze o jeden ze způsobů možného ohrožení, který je navíc z hlediska statistických údajů méně četný. Právě na takový druh ohrožení ze statistik připadá méně jak 10% z celkového množství. Přesto se  z hlediska sebeobrany drtivá většina bojových systémů a bojových umění připravuje pouze na tento druh ohrožení. Co však zcela postrádají, je druhý ze jmenovaných případů ohrožení -  „rituální boj“. Znalost jeho průběhu a příprava na něj je velmi důležitá.

„Rituální boj“

Oproti přepadení je „rituální boj“ zcela jiný. Mluvíme-li o rituálním boji, máme tím na mysli spíše rozepři mezi dvěma osobami, většinou tedy muži, která přes různé fáze eskaluje až k fyzické konfrontaci. Jde spíše o spontánní konflikt, který vyplývá z momentální situace. Ve své podstatě se jedná o poměřování sil (kohoutí zápas). Tento rituál provází lidstvo od počátku věků. Co se však v čase mění, jsou důvody vzniku konfliktu a způsob boje. Co se oproti tomu nemění, jsou jeho fáze. Zpravidla vše začíná očním kontaktem mezi oponenty, pokračuje verbálním napadením, výhružnými gesty, strkáním, až dojde k samotnému fyzickému napadení. Viz. článek „Fáze bojového rituálu“.

Důvod vzniku rituálního boje

Důvody vzniku výše popsaného konfliktu mají většinou stejný základ. Agresor chce ukázat svou sílu před přáteli, své postavení ve skupině, nebo si jen dokázat svou sílu. Není dnes ani výjimkou, že těmto konfliktním situacím musí čelit například úředníci, či záchranáři.

Nemusíme v tom hledat žádnou hlubší myšlenku nebo něco filozofického. Normálně smýšlejícímu člověku nepřijde opodstatněné někoho napadnout a zmlátit jen pro své potěšení. Ale taková bývá realita. Prostě si vás agresor vyhlídnul jako vhodný cíl k uspokojení svých potřeb. Jste prostě ve špatný čas na špatném místě se špatnými lidmi. V té chvíli nepřemýšlejte proč. Spíše se zaměřte na řešení problému.

Důvodem však může být i taková banalita, jakou je hádka o parkovací místo. Zde však záleží spíše na Vaší ochotě dále nepřilévat oheň do ohně a nenechat tuto situaci dále eskalovat. Tomu to jde zabránit snadno. Prostě si najděte jiné parkovací místo.

V posledních desetiletích se v naší oblasti objevují nové fenomény, dříve se objevující jen v extrémních případech.

Nové fenomény v rituálním boji

Dříve, ať již bylo příčinou sporu cokoliv, se jednalo spíše o „gentlemanskou“ záležitost. Byl to zpravidla duel, ve kterém hrála jistou roli i čest a morálka. Měl i svá psaná či nepsaná pravidla. Dnes je tomu jinak. Hranice se výrazně posunuly.

Chtějí-li si dnes agresoři dokázat svou nadřazenost, není pro ně vůbec důležité, jakými prostředky toho dosáhnou nebo do jaké míry je jejich počínání z hlediska tradičního pohledu na duel zbabělé či zákeřné. Obecně narůstá brutalita těchto útoků. Proto dnes zcela běžně zaznamenáváme, že

• agresor se snaží do poslední chvíle maskovat svůj úmysl fyzické konfrontace a skolit svou oběť pokud možno zcela nepřipravenou a nic netušící
• běžné je použití zbraní pro získání výhody a razance útoku, hlavně nožů.
• kopání do již ležící oběti; dupání jí po hlavě; nic na tom nemění ani skutečnost, že již oběť ztratila vědomí a není schopna se bránit!
• početní převaha; sílu si dnes agresoři dokazují i tím, že v naprosté početní převaze zmlátí byť jen jednoho člověka;  i to považují za plnohodnotný „skalp“.
• výjimkou dnes není takové chování mezi ženami
• nárůst brutality a četnost těchto útoků se posouvá ke stále nižší věkové hranici
• dnes v rituálním boji nezáleží na tom, zda se ho druhá strana chce také účastnit a přijmout souboj; nejde pouze o to, ukázat svou nadřazenost, ale za každou cenu komukoliv ublížit

Proč je třeba rituálnímu boji věnovat zvláštní pozornost

Ve většině bojových umění je rituální boj jako takový zcela opomíjen, nepřikládá se mu důležitost, nepracuje se s ním. Pracuje se pouze s fyzickým aspektem poslední fáze bojového rituálu, což je samotný útok (úder kop, úder hlavou, atd.). To je ale velká chyba.

Znám-li totiž důvod a způsob vzniku takového boje, jeho průběh a možný konec, jsem schopen situaci kontrolovat již od počátku. Jsem schopen jí ovlivňovat ve všech jeho fázích a ovládat situaci. A především jsem schopen včas nebezpečí rozpoznat a takovému střetu se včas vyhnout. Počátek napadení zde nenastává v momentě, kdy agresor zvedá ruku k útoku, ale mnohem dříve.

Z hlediska četnosti napadení končící fyzickou konfrontací je pak znalost a připravenost na bojový rituál zcela zásadní. Zaujímá více jak 90% zastoupení z celkového počtu. Tím se stává připravenost na takovouto situaci velmi zásadní pro naši obranyschopnost.

Se vzrůstající agresivitou ve společnosti pak nelze brát počátek jakékoliv slovní potyčky za menší riziko, než „přepadení“. I zdánlivě banální konfliktní situace se v mžiku může proměnit v boj o přežití.  

Další zajímavé články s podobnou problematikou jsou „A hrome teď to praskne“, „Noční život“, „Jako blesk z čistého nebe“.