Vznik bojového umění WingTsun klademe do souvislosti s nástupem mandžuské dynastie Čching a s jejím postupným přebíráním a prosazováním vlastní správní moci. Vlivné a bojově významné středisko, jako byl šaolinský klášter, stálo takovémuto centralizačnímu úsilí v cestě, a proto byl srovnán se zemí. Vojenské napadení a plánované vyhlazení přežilo podle legendy pět, ve skutečnosti však jistě mnohem více mnichů, kteří se rozptýlili po celé Číně a stali se učiteli šaolinských bojových stylů a členy, či zakladateli tajných společností usilujících o svržení vládnoucí dynastie. Tady, někdy na přelomu 17. a 18. století začíná i historie dnešního stylu WingTsun. Jedním ze zachráněných mnichů byla i zakladatelka našeho systému mistryně Ng-Mui, která se uchýlila do kláštera Bílého jeřába a vytvořila zde první verzi pozdějšího systému pod názvem Weng-čchun (jeřábí pěst). Ng-Mui učila pouze jedinou žákyni Wing-Tsun, která celému systému přinesla jeho jméno. Yim Wing-Tsun založila slávu celého systému, když v souboji porazila neodbytného nápadníka, náčelníka loupežnické bandy a nejvyhlášenějšího bojovníka v okolí. WingTsun dále rozvíjí a učí jej i svého manžela Leung Bok Chao, také odborníka v bojových uměních. Ten přidává do systému jeho nejcharakterističtější zbraň: dvojici motýlích mečů a nazývá styl podle své ženy a učitelky. Pokračovatelem v rodinné tradici se stává další příbuzný, snad syn Leung Lan Kwai. V osobě dalšího mistra opouští systém rodinný klan Leung a Wong Wah Bo, potulný loutkoherec, přidává systému jeho druhou a poslední zbraň - dlouhou tyč, kterou se naučil od svého pozdějšího žáka a pokračovatele Leung Yee Tei.

S dalším představitelem stylu se dostáváme do oblasti zachycené písemnými prameny léčitel (doktor) Leung Jan, zvaný také král kung-fu tří provincií. Chan Wah Shun proslul zejména jako první učitel velmistra Yip Mana. Yip Man je považován za posledního velmistra uznávaného naprostou většinou různých odnoží a škol našeho systému. Vystřídal několik učitelů, z nichž poslední, Leung Bik, syn Leung Jana, jej naučil mistrovskou verzi WT.

V souvislosti s událostmi po druhé světové válce odchází Yip Man do exilu v Hongkongu, kde si po jistém zdráhání otevírá první oficiální školu Wing Tsun. Jedním z jeho posledních žáků je i mladý Leung Ting, pozdější zakladatel VingTsun Athletic Associationn. Leung Ting je v současnosti nejvyšší žijící mistr a autorita v oblasti WT. Díky jeho ochotě přijmout i evropské žáky se WT prostřednictvím K. Kerspechta dostalo do Německa a prostřednictvím jeho organizace EWTO i do zbytku Evropy a do celého světa. U nás je WT vyučován pod dohledem Dai-Sifu Olivera Königa, mistrovského žáka velmistra Kernspechta a národního trenéra pro Českou republiku, Slovensko a Rakousko. 
Toto je pouze oficiální posloupnost mistů. Je jasné, že v průběhu století existovala celá řada dalších žáků, kteří šířili WT po celé Číně, kde také některé školy dodnes existují.

Pokud jde o růnost názvů/přepisů:

„Wing Tsun“ je oficinální název používaný dnes největší profesionální organizací bojových umění EWTO – (European Wing Tsun Organisation), kterou zastřešuje prof. Keith R. Kernspecht a která je součástí IWTA (International Wing Tsun Association) pod záštitou velmistra Leung Tinga.
„Wing Chun“ se používá jako obecný fonetický překlad z čínštiny
„Ving Tsun“ používal přímo Yip Man , aby m.j. odlišil svoji původní asociaci.
Dnes se můžeme setkat také s mnoha dalšími rozmanitými přepisy jako: WingTzun, WingTchun, WingTsung, Yong Tjun apod. 
Téměř všechny školy používající různé názvy a přepisy mají svoje kořeny v původním učení YipMana, existuje však i několik škol, převážně pak v Číně, kteří ve svém rodokmenu YipMana vůbec nemají.