Sólové formy mě vždycky fascinovaly, protože jsem je mohl cvičit sám doma. Když jsem totiž v roce 1979 začínal s WingTsun, byl můj Sifu vzdálen 1000 kilometrů a já jsem k němu nemohl pravidelně na výuku. Formy byly tak moje možnost cvičit WingTsun.
Trénoval jsem tedy s plným nasazením SiuNimTau, později ChamKiu. Stalo se to mým rituálem, provádět sólové formy sám pro sebe. Protože jsem si všimnul, jaký dobrý pocit se dostaví, když je člověk dělá častěji, je pro mě jejich pravidelný trénink snadný a baví mě.
Formy mi poskytly hodně energie. Byly doby, kdy jsem zacvičil BiuDjie snad dvacetkrát i víckrát za den a to přes tři čtvrtě roku. Všiml jsem si, jak se častým cvičením zlepšila moje pohyblivost trupu. To mi ale nebylo jasné hned od začátku. Jen jsem zjistil, že dělám BiuDjie jinak, než mnozí ostatní. Provedení bylo jiné. Moje pohyby v této formě byly čím dál plynulejší a já se učil se lépe uvolnit. Hned jsem si všiml, pokud se mi pohyb nelíbil.
Jednou mi jeden žák povídá: „Ty neděláš BiuDjie přesně. Nelze správně rozeznat jednotlivé pohyby a úhly nejsou tak čisté.“ Tento výrok mě potěšil, pro mě to byl kompliment.
Dnes u mnoha žáků vidím, že už nedělají formy tak správně. Bohužel se dostatečně nesnaží a nedají si na čas, aby se je naučili. Především se ztrácí pozornost, tedy že člověk sice cvičí větu za větou, ale myšlenkami je jinde. Přitom právě zde je možné velmi dobře cvičit všímavost.
Neutrální mimovolné cvičení
Pohyby forem jsou pouze příklady pohybů. Důležité je si formu nepředstavovat jako boj. Pro mě jsou také velmi specifická gymnastika. Učí mě pohybům a schopnostem, důležitým pro WingTsun a já se díky nim učím znát své tělo.
Nepředstavuji si žádnou aplikaci. Provádím formu neutrálně. Naučil jsem se provádět formy uvolněně a ekonomicky, tj. uvolněnými pohyby a plynule. Také jsem se ale učil, co zůstane napnuté, tzn. které svalové partie musí být aktivní. V SiuNimTau jsou to nohy, kyčle, pánev a břicho, tedy posturální svaly (stabilita jádra, viz článek v Chi Kung části).
Dogmata forem
Formy jsou tu a tam zatížené dogmaty. Například existuje dogma, že loket má být pouze ve středu. Tak to neplatí. Jeden z prvních pohybů s SiuNimTau se provádí s loktem mimo střed. A během celé formy je jistě víc jak polovinu času loket mimo střed. Už sis toho všimnul? To s tím loktem ve středu je pouze jedna myšlenka, kterou se člověk učí opakováním bez zvláštní pozornosti.
Zkus si tedy, zda všechno, co si o formě s jistotou myslíš, platí i ve skutečnosti. Tím si bystříš vnímání.
Vše se mění – i formy
Formy také rostou – měly by se zlepšovat spolu s tebou a nezůstat stejné, takže se liší, když máš 1. žákovský stupeň nebo později 4. vyšší stupeň. I přes to se mnoho žáků na vyšších stupních, když ke mně přijdou na zkoušku, vrací v provádění např. SNT zpátky do svých školních let začátečníka. Opět jsou tak napnutí, jak byli na začátku, provádějí formy jen pažemi a tělo zůstává bez pohybu.
Pozitivní efekty forem ve speciálních situacích
Dostal jsem od žáků následující hodnocení pozitivních aspektů forem: Rodiče mi říkali, že když je jejich dítě ve škole nervózní nebo se nedokáže koncentrovat, prostě udělá SiuNimTau. Tak se prý opět dokáže koncentrovat a uklidnit.
Se Sifu Joopem jsem začal po jeho mrtvici cvičit formy jednou rukou, protože pravá strana byla ochrnutá. Časem chtěla pravá paže sama od sebe také spolupracovat. Díky formám mohl Sifu Joop získat část své pohyblivosti.
Možná znáš také takové speciální situace, kdy ti trénink forem pomohl? Pokud ano, budu rád, když mi napíšeš email na adresu: sifu.giuseppe.schembri@ewto.ch
Formami zlepšuji své schopnosti ještě dnes a jsem rád být stále tak pohyblivý. Ještě víc mě potěší, pokud se ti podaří cvičením forem zlepšit své schopnosti a duševní rozpoložení.
Na následujících řádcích bych se chtěl zabývat některými chybami, které nejčastěji vídám při provádění forem.
Téma formy: Bdělost, stání, představa pohybu, dýchání, napětí a uvolnění, načasování, uvědomění atd.
Než se zaměříme na chyby, chtěl bych vám představit ještě jednu možnost, jak lze občas SiuNimTau zacvičit jinak: Proveďte SNT tak, že se postavíte do IRASu a pohyby si větu po větě představíte ještě dříve, než je provedete. Při první větě si např. představíš, jak provádíš zkřížené TanSao. Když máš hotovo, provedeš ve skutečnosti pohyb. Teď si představ zkřížené GanSao. Až teprve ve druhém kroku ho provedeš. Chvilku zůstaň u představy, jak pohybuješ pažemi při zkříženém KwanSau. Pak proveď pohyb atd. Tak pokračuješ. Pohyb za pohybem, větu za větou, až provedeš celou formu. Pak se pozoruj – co se děje?
Jedna chyba, kterou lidé často při SiuNinTau dělají
V 6. větě je při DjamSao loket příliš tlačen k centrální linii (obr. 1).
Špatně: Často vídám, že lidé dělají v šesté větě DjamSao příliš úzké. Loket je příliš na centrální linii.
Správně: Při otočení TanSaa do DjamSaa by měl loket správně skončit mírně stranou od centrální linie (obr. 2). Hrana ruky je na centrální linii.
Téma formy: vystihnout to nejdůležitější, pohyblivost, rovnováha, jednota, načasování atd.
Chyba, která se často opakuje
Špatně: Noha je po kopu stažena zpět na místo, odkud se odlepila od země.
Správně: Noha by měla dopadnout na zem tam, kde skončil kop (jako bychom udělali velký krok).
Téma formy: oprostit se, trup je základ, dát věcem volný průběh, načasování atd.
Chyba, která se často opakuje
Špatně: TschanSao stranou je prováděno bez pohybu trupu (obr. 1).
Správně: Trup by se měl hýbat společně s rukou, čímž dostane pohyb zcela jinou dynamiku (obr. 2).
Téma formy: tělo pracuje, paže následují tělo; pohyblivost, rovnováha, jednota těla, načasování atd.
Chyba, která se často opakuje
Čtvrtý pohyb v první a druhé větě
Špatně: TanSao je prováděno bez pohybu těla.
Správně: Pohyb vychází z trupu a ruce dojdou automaticky samy.
Téma formy: posílení jednoty těla, trup, tyč je lehká jako párátko, být s tyčí jedno atd.
Chyba, která se často opakuje
Špatně: Tyč je zvedána a spouštěna v oblouku.
Správně: Tyč by měla prostě svisle spadnout, pak také vibruje. Stejně tak při zvedání.
Téma formy: pohyblivost trupu atd.
Chyba, která se často opakuje
Špatně: V druhé větě neukazují meče špičkou dopředu, nýbrž nahoru.
Správně: Je třeba špičkou meče mířit rovně dopředu.
Text: GM Giuseppe Schembri, 9. Stupeň, Foto: Ethan Oelman
Zdroj: Magazin WING TSUN WELT, číslo 37, str. 70-75,
„Formen – Was ist richtig und was ist falsch?“
Překlad: Jitka Vojáčková
Grafická úprava PDF: Jiří Fictum