Základem sebeobrany je v první řadě naučit se včas nebezpečí identifikovat a rozpoznávat. A je-li to možné, včas se mu vyhnout. Pokud se nám žádným způsobem nepodařilo nebezpečné situaci předejít a uniknout jí ještě před jejím vznikem, přichází na řadu WingTsun strategie ženské sebeobrany. Jako krizové řešení, hrozí-li bezprostřední nebezpečí. Opírá se o tři myšlenkové pilíře:
1. Vytyč své hranice!
2. Střež své hranice!
3. Braň své hranice!
Příklad: „Stojíte večer na zastávce tramvaje a čekáte. Na nástupišti jste pouze vy a cizí muž. Kolem na ulici ani živá duše. Není vám to moc příjemné a nemáte z toho dobrý pocit. Muž stojí asi dva metry od vás. Raději si odstoupíte a vytvoříte mezi vámi a mužem vetší odstup. To je fáze, kdy rozpoznáváte potencionální riziko a snažíte se ho snížit. Nejlépe by bylo v této situaci vůbec nebýt, mít například doprovod, ale již se stalo. V tom se muž vydá směrem k vám…“
Žena si v tréninku musí vyzkoušet, kde začíná hranice prostoru, který si bude chtít bránit. Po stránce fyzické si vyzkouší, kde, jak a z jaké vzdálenosti je zranitelná a rychle napadnutelná a kde je naopak bezpečná vzdálenost mezi ní a protivníkem. Vytvořit si návyk automatického vytyčení těchto hranic a naučit se je dávat zřetelně najevo i neverbálně.
„…teď je třeba určit své hranice a udržet si potencionální nebezpečí od těla. Možná se chce s Vámi dát jen do řeči, ale v této situaci není moudré ho k sobě vůbec pouštět. Dejte ruce před sebe dlaněmi proti muži jako gesto „stůj, nechoď blíže“, současně s tím to dejte také verbálně dostatečně nahlas najevo a vyzvěte ho, ať je tak laskav a nepřibližuje se k Vám. Mezi Vámi by měla výt vzdálenost minimálně dva metry, pokud ne, udělejte krok zpět a prostor si vytvořte. Je-li to inteligentní a slušný člověk, pochopí, že se cítíte ohrožena, a Váš prostor bude respektovat. Dále můžete případné nedorozumění dořešit na tuto vzdálenost…“
Z toho plyne, že velký důraz je kladen na verbální projev. Jeto i velmi důležitý psychologický moment, kdy je nutné naučit se vypustit konvence a z nich plynoucí utkvělé obavy, zda nejednám přehnaně, zda to smím dát hlasitě najevo a zda by to nebylo lepší přejít či dokonce ignorovat. Pokud je mi to nepříjemné, nemusím si to nechat líbit.(?) Tento krok tedy spočívá v osvojení si verbální tematické komunikace.
Po důležitém rozhodnutí přichází část druhá, tedy udržení si již vytyčených hranic. Zatím nedošlo na fyzický kontakt a přeji si, aby to tak zůstalo. Je to důležitý zlom, kdy se dozvídám, jaké má agresor úmysly. Nedbá-li totiž mého velmi důrazného varování, aby nechodil blíž, utvrzuje mě v tom, že jde o skutečné ohrožení. Nyní se musím zbavit obavy, že bych někomu ublížila neprávem a zbytečně. Jedná se vlastně o jakési „povolení“ k ofenzivě formou fyzické obrany mých vytyčených hranic.
„…I přes varování chce neznámý opět překonat Vámi vytýčené hranice, může se stále jednat „pouze“ o neomalence, opilce nebo méně bystrého jedince. Udělejte druhý krok vzad, tak abyste mezi Vámi a jím udrželi vytyčený prostor.. Ovšem stejně tak může jít o člověka, který nemá v nejmenším dobré úmysly a vznikne tak skutečné nebezpečí. Zopakujte ještě razantněji gesto rukama a co nehlasitěji zopakujte výzvu, aby se k Vám nepřibližoval. Možná Vás uslyší i někdo jiný a získaná pozornost Vám může pomoci. I neomalenec či opilec již teď pochopí, že se opravdu nemá přibližovat..."
Ke třetí fázi tak často nemusí vůbec dojít, jelikož rozhodná gesta spojená s předchozími fázemi můžou útočníka odradit. Málokterá „oběť“ je totiž tak odhodlaná a nechová se v podstatě vůbec jako oběť. Pokud však na fyzickou konfrontaci přeci jen musí dojít, budu se bránit se vší razancí a všemi prostředky. Útočník totiž, i přestože měl šanci z konfliktu odejít, tak neučinil. V ten okamžik se pro mě stává hrozbou na životě. Musím zmobilizovat všechny své síly a adrenalin a využít je proti agresorovi. Důležité je nerezignovat. Už jen tím, že si nějakou podobnou modelovou situaci vyzkoušíte tréninkově, zvyšujete vlastní šance ubránit se.
„…V případě, že se muž i přes tuto výzvu rozhodne opět vstoupit do vašeho prostoru, můžete si být jistá, že se jedná o skutečný problém! Není na co čekat a není o čem vyjednávat. Jakmile do Vašeho prostoru vstoupí, se vší razancí a se všemi možnými prostředky zaútočte. Na Vaší straně je moment překvapení. Na Vaší straně je i právo obrany za účelem odvrácení bezprostředního ohrožení. Hned jak to bude možné, zanechte zaskočeného agresora na místě a snažte se utéct.“
Strach je jen obrovská energie – zkuste jí umět ovládat!